Zástava neboli zástavní právo je institut, jehož prostřednictvím vzniknou jisté osobě práva vztahující se k věci, kterou tato osoba nevlastní. Účelem a smyslem zástavy je zajistit, aby věřitel získal zpět svou pohledávku v případě, že dlužník nesplní své závazky. Tato záruka může být tvořena různými druhy majetku – hmotnými i nehmotnými, podmínkou ale je, že majetek je obchodovatelný a v případě potřeby může být zpeněžen.
Zástavou mohou být jak movité, tak nemovité věci. Mezi movitý majetek patří například cenné papíry, podíly v podnicích, pohledávky či ochranné známky. Nemovitý majetek zahrnuje nemovitosti, jako jsou domy, pozemky či byty. V případě nemovitostí je zástavní právo zaznamenáno v katastru nemovitostí, což je veřejná evidence údajů o nemovitostech a zapsaných práv k nim.
Poskytnutí hypotéky je jedním z nejčastějších případů použití zástavy. Pokud dlužník uzavře hypoteční smlouvu s bankou, která mu poskytuje úvěr na nákup nemovitosti, tato nemovitost se stává zástavním objektem. Dlužník nemůže disponovat touto nemovitostí, dokud není dluh splacen, a zástavní právo je zapsáno v katastru nemovitostí. Vlastnické právo stále zůstává majiteli nemovitosti.
Po splacení celého úvěru zanikne pohledávka peněžního ústavu vůči dlužníkovi, banka vystaví potvrzení o zániku zástavního práva, které zašle jak dlužníkovi, tak prostřednictvím datové schránky i příslušnému katastrálnímu úřadu. Katastrální úřad po obdržení tohoto potvrzení provede výmaz zástavního práva do 30 dnů.
Výhody pro věřitele jsou zřejmé: zástava poskytuje jistotu, že v případě, že dlužník nesplní své závazky, může být zástavní objekt prodán a věřitel může získat své peníze z prodeje. Zástava snižuje riziko poskytování úvěru. Pro dlužníka může být zástava riziková, protože v případě nesplacení dluhu může přijít o cenný majetek.